Diagnózy

Jednou za rok k nám chodíte na preventivní prohlídky, jejichž součástí je kontrola přednádorových nebo nádorových změn děložního čípku. Provádí se stěrem štětičkou z vnějšku děložního čípku a kartáčkem z vnitřku kanálku čípku, vzorek je pak odesílán do laboratoře k cytologickému vyšetření (vyšetření vzhledu buněk). Po telefonu Vás potom informujeme o výsledcích tohoto stěru. Zde pro lepší představu uvádíme, jaké výsledky ze stěru můžete mít a jaký je potom další postup péče.

NILM

Výsledek stěru máte zcela v pořádku - jako známka 1 ve škole. Pokud nejsou jiné obtíže, stačí další kontrola za rok.

ASC-US

Ve vašem cytologickém stěru jsou velmi mírné změny, ve školní stupnici se dá ohodnotit známkou 2. Tento nález může být způsoben i opakovanými výtoky či záněty. Riziko přednádorových změn je pouze minimální, ale cytologickou kontrolu je třeba zopakovat za 3-6 měsíců, třeba i s doplněním stěru na přítomnost HPV virů na děložním čípku.

L-SIL

Váš výsledek stěru obsahuje mírné změny, nicméně riziko přednádorových změn je velmi malé. Další cytologická kontrola je třeba za 3-6 měsíců, eventuálně i s doplněním stěru na přítomnost HPV virů na děložním čípku. Dle kolposkopického nálezu (kontrola čípku naším mikroskopem) se může vyšetření ještě doplnit odběrem vzorku z děložního čípku na histologické vyšetření - tzv. punch biopsie (PB).

AGC-NOS

Ve vašem cytologickém stěru byly nalezeny lehké abnormality ve žlázovém epitelu (sliznice, která vystýlá vnitřní kanálek děložního hrdla), Tyto změny mohou být způsobeny i zánětem. Je doporučena kontrola za 3-6 měsíců, případná léčba zánětu a doplnění stěru na přítomnost HPV virů na děložním čípku.

HSIL, ASC-H, AGC-NEO

Ve vašem cytologickém stěru byly nalezeny závažné dysplastické (přednádorové) změny. Je nutné další dovyšetření - stěr kartáčkem na přítomnost HPV virů a odběr vzorečku na histologické vyšetření- tzv. PB punch biopsie.

Přítomnost HPV virů na děložním čípku - pozitivní HPV DNA test - co dělat:

Pro eliminaci rizika nákazy HPV viry je důležité nebýt promiskuitní - viry se přenášejí pohlavním stykem. Pro správnou funkci slizniční imunity a pro schopnost organismu zabránit vstupu HPV viru do DNA buněk na děložním čípku je opravdu velmi důležité nekouřit. !!!!!!

Na podporu slizniční imunity a podporu odstranění HPV viru z organismu lze zakoupit speciální vaginální gely:

Deflagyn vag. gel: užívat 3 měsíce (zavádět vaginálně každý večer+ 7denní pauza v době menses). Lze objednat na www.lejdyeshop.cz - zadejte kód pro slevu: UVFMYD

Papilocare gel: užívat 3 - 6měsíců (1.měsíc 21 dní, poté 7dní pauza, poté 2x týdně + 7dní pauza po 21dnech)

Regresil gel: užívat 3 - 6měsíců (6 dní každý večer, poté 2x týdně)

Celým názvem děložní leiomyom je nezhoubný nádor tvořený hladkou svalovinou. Myomy postihují 20 - 30% žen ve věku nad 35 let, často bývají v děloze vícečetné. Je známo, že jedna třetina žen s děložními myomy trpí menstruačními obtížemi. Příčina vzniku těchto nezhoubných děložních nádorů není zcela jasná. Zásadní roli při jejich vzniku hrají ženské pohlavní hormony, dědičné, rasové a geografické faktory.

Děložní myomy se nejčastěji vyskytují ve třetím až pátém desetiletí života ženy. Jejich výskyt je častěji pozorován u žen tmavé pleti a u žen, které nikdy nerodily. Podpůrnou úlohu při růstu myomu hrají jak vlastní ženské pohlavní hormony (změny v poměru hormonů před přechodem) nebo event. nadměrný přívod hormonů v podobě léků nebo látek z okolního prostředí (výživa). 

Příznaky děložních myomů

Větší část žen nemá žádné příznaky a s diagnózou děložního myomu se poprvé setká při preventivním gynekologickém vyšetření. U žen s příznaky patří mezi jejich představitele například silné a prodloužené menstruační krvácení, často spojené s úbytkem červených krvinek a železa (anémie). Někdy je přítomna nepravidelná nebo bolestivá menstruace, tlak nebo bolesti v pánvi a podbřišku, bolesti při pohlavním styku nebo časté nucení na močení či zácpa.

Vliv myomů na plodnost a průběh těhotenství

Nepříznivý vliv myomů na plodnost nebo na průběh těhotenství lze spolehlivě prokázat jen v případech, kdy je myom nevhodně umístěn tak, že deformuje děložní dutinu nebo se stává porodní překážkou.

Diagnostika myomu

Myom se diagnostikuje většinou během gynekologické preventivní prohlídky. Přítomnost myomu lze s jistotou potvrdit pomocí zobrazovacích vyšetření, základní  technikou je bezesporu ultrazvuk. Výjimečně lze použít i další přesnější vyšetřovací metody - CT (počítačová tomografie ) či MRI (magnetická rezonance).

Preventivní opatření

V současné době není známo žádné účinné preventivní opatření, které by zabránilo vzniku myomu.

Jediným preventivním opatřením, které může omezit nežádoucí vliv myomu na zdraví, je včasný záchyt v rámci gynekologické preventivní prohlídky. Včasná diagnóza a posouzení velikosti a umístění myomu či přítomnosti obtíží může lékaři pomoci zvolit správnou strategii léčby. Myomy, které nezpůsobují obtíže a nerostou, mohou být jen sledovány a ponechány bez léčby. Pokud však myomy činí ženě obtíže nebo se zvětšují do velikosti nad 5 cm nebo celkového zvětšení dělohy do určité velikosti, je léčba již vhodná. Volba a způsob léčby závisí na obtížích, umístění a velikosti svalových uzlů, na věku ženy a některých dalších faktorech .

Možnosti léčby- medikamentózní (lékové) a chirurgické

Medikamentózní léčba poskytuje ve většině případů jen dočasné řešení. Používají se různé formy hormonální terapie, léky tišící bolest, léky zmírňují děložní krvácení atd. Další možnost je nasazení gestagenní antikoncepce - tzv. minipilulky, která zabrání růstu myomu a zabraňuje menstruačnímu krvácení. Na stejném principu fungují i nitroděložní tělíska s obsahem gestagenu (Mirena).

Chirurgické metody léčby jsou operační a lze je rozdělit na výkony dělohu zachovávající a na výkony dělohu odstraňující.

Odstranění dělohy (hysterektomie) lze provést několika způsoby dle velikosti myomu. Dle věku pacientky se provádí bud samostatná, nebo (většinou u žen po menopauze) se zároveň odstraňují i vaječníky a vejcovody.

Chirurgické výkony zachovávající dělohu jsou vyhrazeny pro pacientky, které ještě plánují těhotenství. V podstatě se jen odstraní myom se snahou o co nejmenší zásah do dělohy. Tyto myomektomie se provádějí ve specializovaných centrech, více např. na

https://www.apolinar.cz/uvod/gynekologie/ambulance/centrum-pro-lecbu-myomu/

Těhotenství vzniklá po předchozí myomektomii jsou doprovázena rizikem poškození jizvy na děloze, porod je proto z těchto důvodů často veden císařským řezem.  

Polyp děložní (snad z řeckého polypus - chobotnice, mnohonožec) je výrůstek ze sliznice dutiny děložní (polyp endometria) nebo ze sliznice hrdla děložního (polyp cervixu). Polypy jsou (podle způsobu růstu ze sliznice) stopkaté nebo přisedlé, různé velikosti, solitární nebo mnohočetné. 

Častěji se objevují u žen mezi 40.-50.rokem věku nebo po menopauze. Celkem se objeví asi u 10% všech žen. Většina polypů v této lokalizaci je nezhoubná, ale definitivní diagnóza se určí až po odstranění polypu a definitivním histologickém vyšetření. Někdy mohou obsahovat nádorové buňky nebo být známkou přednádorového stavu.

Polypy bývají často odhaleny ultrazvukem při preventivním gynekologickém vyšetření. Někdy se projevují nepravidelným nebo silným menstruačním krvácením, jindy mohou být příčinou neplodnosti. U žen po menopauze se můžou projevit špiněním nebo krvácením. Někdy bývají zcela bezpříznakové.

Léčí se odstraněním při hysteroskopii a kyretáži. Někdy se mohou objevovat opakovaně.

Endometrióza je onemocnění, jehož název je odvozen od latinského endometrium - výstelka (sliznice) dutiny děložní. Při endometrióze rostou buňky podobné těm z endometria mimo dutinu děložní, nejčastěji na vaječnících, vejcovodech či pánevní pobřišnici. Lokalizace těchto částeček může být kdekoliv v malé pánvi, ale vzácně se vyskytuje i jinde v těle (kromě srdečního svalu a sleziny).

Onemocnění se projevuje nejčastěji bolestivou menstruací, dlouhodobými bolestmi v podbřišku, bolestmi při pohlavním styku a někdy i přítomností krve v moči nebo ve stolici. Endometrióza může být také příčinou neplodnosti ženy. Asi 25% žen trpících endometriózou nemá vůbec žádné příznaky.

Endometrióza je nejčastější gynekologickou nemocí v reprodukčním věku ženy- vyskytuje se u 20 - 50 % neplodných žen a u 50 % žen, které trpí tzv. pánevní bolestí.

Vznik endometriózy

Současná medicína stále nemá přesnou odpověď na otázku, jak endometrióza vlastně vzniká, existuje několik teorií. Patogeneze je pravděpodobně multifaktoriální - souhra genetických, imunitních i hormonálních příčin, vlivu životního prostředí a další.

Nejstarší teorie, tzv. implantační, říká, že za výskyt endometriózy může tzv. " zpětná (retrográdní) menstruace"- částečky endometria jsou během menstruace vyplaveny vejcovody do dutiny břišní, kde se uchytí a vyvinou se v endometriózu. Riziko zpětné menstruace může zvyšovat používání tamponů a menstruačních kalíšků. Samotná zpětná menstruace ale ke vzniku endometriózy nestačí, je nutná souhra dalších faktorů - genetických, imunologických, migrace kmenových buněk a coelomová metaplázie (viz dále). Ví se totiž, že ne u všech žen s retrográdní menstruací se vyvine endometrióza.

Vedou se další výzkumy sledující vliv imunity na schopnost boje těla s retrográdní menstruací - zda s ním nějak souvisí autoimunitní onemocnění jako např. zánět štítné žlázy, cukrovka, coeliakie.. Toto popisuje teorie zvaná imunologická.

Dalším možným vysvětlením vzniku endometriózy je přeměna (metaplasie) některých buněk (tzv.coelomových) v dutině břišní na buňky podobající se endometriu. Toto mohou zhoršovat opakované záněty v dutině břišní. Další je teorie kmenových buněk, kdy se má za to, že se nediferencované kmenové buňky přemění v buňky podobné endometriu, ty pak mohou být krví rozesety i do vzdálených orgánů. Teorií je ještě více a výzkumy stále probíhají.

Základní typy endometriózy v malé pánvi

1. Endometrióza peritoneální - výskyt ložisek na pobřišnici. Na pobřišnici můžeme při operaci zjistit barevné skvrny velikosti i několik milimetrů. Barva těchto skvrn je různá podle toho, v jakém vývojovém stadiu se ložiska endometriózy nachází - červené, hnědé, černé, modré, bílé skvrny. Ložiska endometriózy prodělávají v podstatě stejný hormonální cyklus jako děložní výstelka. Znamená to, že se po jisté době odlučují v závislosti na menstruaci. Toto vede k místnímu zánětu v okolí těchto ložisek, která se postupně uzavřou. V uzavřeném prostoru se hromadí odlučovaná tkáň a červená ložiska se zvětšují a mění se na ložiska modrá. V nich se postupně snižuje cévní zásobení a dochází tak k přeměně ložiska na jizvu. Vzniká tak poslední vývojové stadium - bílá endometrióza. Důsledkem jizvení v okolí ložiska mohou být i kulaté defekty (otvory) v pobřišnici.

2. Endometrióza ovariální - výskyt ložisek na vaječníku. Tento typ je charakteristický výskytem barevných ložisek na povrchu vaječníku, které se mohou vnořit do hloubky vaječníku a vytvořit cystu velikosti i několika centimetrů. Tato cysta se nazývá endometriom nebo endometriózová cysta. Pro svůj obsah zahnědlé tekutiny bývá často označována jako térová nebo čokoládová cysta.

3. Endometrióza rektovaginálního septa - výskyt endometriózy v přepážce mezi pochvou a konečníkem. Pro tento typ endometriózy je typický výskyt tuhých uzlíků. Uzlíky vznikají zvýšenou tvorbou hladké svaloviny a vaziva v okolí endometriózních žlázek. Mnohdy se tento typ endometriózy označuje jako hluboký, protože postihuje nejen zmíněnou přepážku, ale také vazy mezi dělohou a pánevními kostmi. Uzlíky se mohou tvořit i ve svalovině pánevních orgánů. Tato endometrióza podléhá jen minimálním změnám v průběhu menstruačního cyklu a projevuje se trvalou a velkou bolestí.

4. Adenomyóza - výskyt ložisek uvnitř svaloviny děložní. Tento typ endometriózy není izolovaný. Většinou je provázen výskytem peritoneální endometriózy, často také výskytem děložních myomů - svalových uzlů na děloze. Projevuje se zvýšeným děložním krvácením, bolestivou a zvětšenou dělohou a dalšími příznaky typickými pro endometriózu, jako jsou bolestivá menstruace, bolesti při pohlavním styku a dlouhodobá pánevní bolest.

Projevy endometriózy

1. Bolest - nejčastějším příznakem je bolest. Bolestivá menstruace provází 50-90 % žen, které trpí endometriózou. Bolesti při pohlavním styku uvádí 25-50 % žen s endometriózou a dlouhotrvající bolest v pánvi 30-50 % žen. Příčin, které způsobují bolesti může být několik. Ložiska na pobřišnici, která jsou aktivní (červená a modrá) produkují určité látky povahy enzymů, které působením na nervová zakončení bolest vyvolávají. Ložiska, ve kterých již převažuje složka vazivová (bílá endometrióza), vytváří jizvy a srůsty okolních orgánů vzájemně. Tahem a útlakem pak působí bolest, která se násobí postupným snižováním prokrvení okolí postižené tkáně.

2. Neplodnost - Trpí jí až 40% žen s endometriózou. Patogeneze neplodnosti je odlišná podle fáze endometriózy: v časných stádiích se předpokládá, že je neplodnost zapříčiněna zánětlivým prostředím, zatímco v pozdních stádiích je neplodnost dána srůsty a anatomickými změnami způsobenými endometriózou. Srůsty zabraňují uvolnění vajíčka z vaječníku, brání vejcovodům v jejich pohybu anebo mohou vejcovod uzavřít a tak znemožnit posun vajíčka do děložní dutiny.

Diagnostika endometriózy

Palpační vyšetření a ultrazvuk, v případě rozpaků se doplní magnetická rezonance, event. CT vyšetření. Jedinou metodou, která nález endometriózy 100% ozřejmí, je laparoskopická operace.

Léčba endometriózy

Léčebný postup je individuální. Je nutné odděleně posuzovat léčbu endometriózy v souvislosti s neplodností a v souvislosti s pánevní bolestí.

1. Konzervativní = hormonální léčba

Základem léčby je blokáda menstruačního cyklu a menstruačního krvácení. Nejčastěji se používá gestagenní antikoncepce (tzv. minipilulka), nebo kombinovaná antikoncepce v kontinuálním režimu (3 plata za sebou bez pauzy), kdy gestagenní složkou je dienogest (např. Omisson, Ayreen). Úspěšnost této léčby je vysoká (75 - 95 %). Nicméně u 25-50 % pacientek se do 1 roku po vysazení léčby mohou obtíže opakovat. Vnímavost k léčbě je individuální. Největší úspěšnosti lze dosáhnout u ložisek peritoneálních (na pobřišnici), méně úspěšná je hormonální léčba při endometrióze ovariální a malá úspěšnost je u postižení přepážky mezi pochvou a konečníkem. 

2. Chirurgická léčba - laparoskopická operace - provádí se, pokud je konzervativní léčba bez efektu nebo v případě terapie neplodnosti.

zdroje: https://endotalks.cz

             https://en.wikipedia.org/wiki/Endometriosis

Syndrom polycystických ovarií (vaječníků) je považován za nejčastější příčinu poruch funkce vaječníků u žen v reprodukčním věku. PCOS je stav, při kterém jsou vaječníky zvětšené, s hladkou, ale zbytnělou povrchovou membránou. Povrch pokrývá velké množství drobných cyst, které samy o sobě nejsou nebezpečné, ale mohou být příčinou nepravidelností menstruačního cyklu a následně neplodnosti.

Příznaky PCOS

Diagnostickým kritériem pro PCOS je nález polycystických vaječníků při ultrazvukovém vyšetření. Tento nález mohou provázet další příznaky a nálezy, jejichž společným znakem je hyperandrogenismus, tj. známky charakteristických mužských pohlavních znaků u žen.

• hormonální porucha - lze zjistit odběrem krve, který se provádí 2.-4.den od začátku menstruace: zvýšené hladiny LH (luteinizační hormon), nízké nebo normální hladiny FSH (folikuly stimulující hormon, zvýšený poměr LH/FSH (>2:1 nebo 3:1), zvýšená hladina androgenů/testosteronu.
• nález na ultrazvuku - zvětšené vaječníky s mnohočetnými cystami, mnohočetné nezralé folikuly ve vaječnících (obvykle 2 až 8)
• fyzické znaky - hirsutismus (nadměrné tělesné ochlupení) a akné, padání vlasů, obezita, porucha metabolismu cukru a tuků
• subjektivní potíže - nepravidelná menstruace, porucha ovulace (dozrávání vajíček) - tzv. anovulační cykly = menstruační cyklus, při kterém nedojde k ovulaci

Možné negativní důsledky PCO

neplodnost, cukrovka, vyšší tlak, vyšší cholesterol, kardiovaskulární onemocnění, deprese a úzkostné stavy, cévní mozková příhoda, dysplazie až nádor děložní sliznice a nádory vaječníků.

Příčina vzniku

Jasnou příčinou vzniku polycystických ovarií je hormonální nerovnováha. Konkrétně je to nadměrná produkce mužských hormonů. K té dochází kvůli zvýšené stimulaci hypofýzy (centrum v mozku) , která pak uvolňuje více luteinizačního hormonu LH. Ten je v ženském těle běžně přítomný a má na starosti, společně s dalšími hormony, správný menstruační cyklus. Pokud je produkce luteinizačního hormonu příliš vysoká, buňky vaječníku začnou vytvářet nadměrné množství mužských hormonů. Bohužel důvod, proč najednou dochází ke zvýšené stimulaci hypofýzy a následnému zvýšenému vyplavování luteinizačního hormonu, není znám. Jistě mají vliv genetické faktory. Další teorií vzniku polycystických ovarií je rezistence (odolnost) lidského organismu vůči inzulinu. Ten je důležitý, aby vpravil glukózu do buněk. Pokud se tomu neděje, buňky nemají živiny. Glukóza se pak hromadí v krvi namísto toho, aby pronikala do buněk. Pokud člověk inzulinovou rezistenci neřeší, může to vést k řadě onemocnění. Kromě diabetu druhého stupně, vysokého cholesterolu, tlaku nebo srdečních onemocnění to může být právě i syndrom polycystických ovarií.

PCOS a plodnost

U nejmírnějších forem PCOS nemusí mít postižené ženy žádné poruchy menstruace a mohou mít normální ovulaci; často jim však trvá déle, než otěhotní a jsou více ohroženy spontánními potraty.

U středních forem PCOS jsou přítomny menstruační nepravidelnosti, jako oligomenorhea /cyklus delší než 35dní/ nebo sekundární amenorhea  /žena dříve menstruovala a nyní vůbec nemenstruuje/ a selhávání ovulace /nedochází ke správnému dozrávání vajíček ve vaječnících/.

Nejtěžší forma PCOS je charakterizována obezitou, hirsutismem (zvýšené ochlupení), amenorrheou (žena nemenstruuje) a následně neplodností.

Léčba PCOS

Léčba PCOS se odvíjí od toho, jestli si pacientka přeje otěhotnět, nebo ne. Někdy stačí velmi jednoduché opatření, jako například snížení tělesné hmotnosti, aby se obnovil normální ovulační cyklus. Dále lze doporučit vitamíny s inositolem, který upravuje metabolismus cukrů (snižuje inzulin.rezistenci) a tím i hormonální rovnováhu (Inofolic, Fertiprona,..).

U žen, které si přejí otěhotnět, a nedaří se jim otěhotnět spontánně, je léčba obvykle zahájena klomifen citrátem (antiestrogen Clostilbegyt). Tato léčba u 70% žen obnoví menstruaci a ovulaci a 30% žen při ní dokáže během 3 měsíců otěhotnět. Pokud nedojde k početí po šestiměsíční kúře klomifenem, předává se pacientka do péče IVF centra. Většina žen nakonec otěhotní pomocí metod umělého oplodnění. Při IVF stimulaci je na místě velká opatrnost, protože pacientky s PCOS jsou velmi náchylné k rozvoji ovariálního hyperstimulačního syndromu (OHSS).  

U žen, které neplánují těhotenství, bývá léčba symptomatická, tedy zaměřuje se na odstranění subjektivních potíží - nepravidelného cyklu, akné, zvýšeného ochlupení. Nejčastěji se podávají kombinované antikoncepční tablety (kombinace estrogen+ antiandrogen + gestagen).

Dermoid ( = dermoidní cysta = zralý teratom) je termín používaný pro nezhoubný nádor vaječníku ze zárodečných tkání - obsahuje zlomky kůže, kostí, zubů a chrupavek nebo chlupů, mazu, apod. Dermoid tvoří asi 15% všech nádorů vaječníku. Tato cysta sama nezmizí, lze ji jen sledovat. Pokud působí obtíže, vyžaduje operační řešení. Neovlivňuje hormonální funkci vaječníků a nevede k poruše menstruačního cyklu.

Mezi provokující faktory výskytu dermoidních cyst patří hormonální změny (puberta, těhotenství, laktace, premenopauza, menopauza a postmenopauza) a poranění břicha.

Příznaky 

Klinický obraz závisí na velikosti dermoidu. V případě malých rozměrů (do 50 mm) se dermoid neprojevuje a může být objeven náhodou během rutinního gynekologického vyšetření. Dermoid roste velmi pomalu, ale může dosáhnout velkých rozměrů (až 150 mm), což způsobuje následující příznaky: 

Bolesti v dolní části břicha nebo zad, zvětšují se během fyzické námahy. Někdy také pocity plnosti nebo tlaku dole v břiše. Tlak na okolní orgány - dermoid velkých rozměrů lisuje konečník a močový měchýř, který se projevuje jako porucha močení (častá nutkání) a defekace (průjem střídající se se zácpou). Asymetrie nebo zvětšení břicha

Možné komplikace dermoidu zahrnují jeho infekci, torzi vaječníku s dermoidem (otočení vaječníku a zaškrcení přívodných cév), praskutní obalu dermoidní cysty s krvácením.

Diagnostika

Až v 80% případů se jedná o náhodný nález během gynekol. ultrazvukového vyšetření.

• Ultrazvuk pánevních orgánů (vždy s vaginální sondou) - umožňuje stanovit velikost, tvar, strukturu a přítomnost krevního toku v nádoru
• MRI (magnetická rezonance malé pánve) - přesně odliší dermoid od jiných typů ovariálních cyst, objasní povahu nádoru (zhoubný či nezhoubný).
• Odběr krve a stanovení nádorových markerů - CA-125. Analýza se používá k vyloučení přítomnosti zhoubného procesu v nádoru.

Léčba

Pokud dermoid nepůsobí pacientce žádné potíže a nedochází k jeho růstu, pak není potřeba dermoid léčit a pacientky chodí pouze na pravidelné ultrazvukové kontroly ev . odběry nádorových markerů. Pokud pacientky s dermoidem mají potíže, je jedinou možností léčby dermoidu jeho chirurgické odstranění. Podle velikosti a rozsahu se odstraňuje buď celý vaječník s dermoidem, nebo pouze dermoid a zdravá tkáň vaječníku zůstane zachována. Dermoid je možné odstranit pouze chirurgicky. Typ operace a přístup (laparoskopický nebo laparotomický) operatér vybírá v závislosti na velikosti nádoru, přítomnosti komplikací, věku pacientky a na reprodukčních plánech pacientky.

Příznaky: pálení a řezání při močení, časté močení, neustále nutkání na močení, moč může zapáchat, změna barvy moči - oranžová, hnědá, červená

Režimová opatření: pitný režim (minimálně 3 litry tekutin denně - kombinovat urologický čaj, vodu, nepít džusy - jsou kyselé a při zánětu moč. cest nevhodné), vyvarovat se zvýšené fyzické námahy a prochladnutí

1.pomoc - volně prodejné preparáty:

• Blokurima - v akutním schématu: 1.den 4 sáčky denně, 2.den 3 sáčky denně, dále 1 sáček na noc
• dlouhodobě Blokurima Uro - 1 sáček na noc (prevence opakování zánětů)
• Lichořeřišnice kapky
• Brusinky
• Cistibell - 10dní - 1 denní kapsle ráno + 1 noční kapsle večer
• Gynella Cystilab - v akutním schématu: 3 sáčky 2dny, poté 2 sáčky 2dny; dlouhodobě - 1 sáček denně 10 dní v měsíci (prevence opakování zánětu)